Přemýšlíte o tom, že byste nabídli domov dítěti, které ho potřebuje? Přemýšlíte o tom, stát se pěstouny?
A chcete mluvit s někým, kdo pěstounství opravdu žije?
Ať už o pěstounství zatím jen přemýšlíte, nebo se na něj jenom připravujete a jste z Pardubického kraje, máte nyní možnost zavolat skutečným pěstounům a povídat si s nimi o jejich zkušenosti a o Vaší cestě k pěstounství.
Víte, co je pěstounská péče?
Pěstoun přijímá do rodiny dítě, které nemůže vyrůstat se svými biologickými rodiči. Pěstounská rodina poskytuje dítěti domov a pečuje o ně po dobu, kdy se nemůže postarat vlastní rodič – často několik let, mnohdy až do dospělosti dítěte. Pěstoun je podporován jak finančně, tak sítí odborníků, kteří jsou mu v péči o dítě oporou.
Každé dítě je jedinečné, stejně tak příběhy pěstounských rodin. Tři pěstounské rodiny, tři různé příběhy a tři děti s šancí na lepší život.
“Vlastní děti nám dospěly a odešly z domu. S manželem jsme cítili, že chceme ještě někomu nabídnout náš domov. Rozhodli jsme se pro pěstounskou péči. Chtěli jsme starší děti z důvodu našeho věku. Jitka s námi žije pátým rokem, příští rok by chtěla začít studovat na střední zdravotnické škole.”
- Kateřina
“Jedno vlastní dítě jsme již měli. Ale chtěli jsme další, a to u nás přirozenou cestou nešlo. Rozhodli jsme se pro pěstounskou péči. Minulý rok k nám do rodiny přišel Kuba. Začátek byl těžký. Měl toho hodně za sebou. Ve 4 letech neznal věci, v noci se bál, neuměl si hrát, byl vzteklý a někdy se i bouchal. S pomocí terapeutky se nám daří se posouvat. Kuba se rád mazlí, ve školce lépe vychází s dětmi. Jsme za něj moc rádi.”
- Jarka a Milan
“Tomáše jsme si přivezli v jeho roce a půl. S koncem mateřské školky se sám začal ptát na své rodiče, které si nepamatoval. Pomohla sociální pracovnice, která k nám dochází. Ta rodiče vyhledala, zkontaktovala a domluvila první setkání. Tom se těšil a bál zároveň. My jsme se báli s ním. Nevěděli jsme, co máme čekat a jak bude Tom reagovat. Chtěli jsme ho však podpořit, protože nám jeho touha přišla přirozená. První setkání proběhlo dobře a Tom se chtěl potkat znovu. Dohodli jsme se na pravidelných setkáním jednou za půl roku. Tomáš je spokojený.”
- Kamila a Aleš
